Také si myslíte, že být redaktorem módy je povolání snů?

LFW kolaz

Během posledních řekněme pěti let, jsem se na mnoha holčičích/pubertálních/dámských fórech a diskuzních portálech setkala s názory, že práce redaktorky v módním či lifestylovém časopise je považována za povolání snů. Zajímalo by mě, kde na tom přítomné ženy byly, a co je k této představě (myšlence) vede.

Možná jsou to seriály typu Sex ve městě, The City, The Hills a šílená Džungle rtěnek, které vtiskly mladým slečnám představu o třech dolarech za slovo ve Vogue, neomezeně bohatém šatníku, dárcích od návrhářů, VIP vstupech na všelijaké události a v neposlední řadě cool bytu na Manhattanu.

Jak asi tušíte, pravda je malinko (dobře o trošku víc) jinde a do úzkých kruhů a světoznámých časopisů se dostanou jen ti nejtalentovanější z (ne)žurnalistů, kteří často umí více než dva světové jazyky, nebojí se létání v letadle a hlavně mají pro tuto práci určité osobnostní předpoklady a nastavení. Jsou to lidé mladí, draví, ale také pracovití, měnící svůj sen v realitu.

Práce redaktora (podotýkám ONLINE magazínu) v Česku, tak jak jsem k ní přičichla za dva a půl roku já, je ovšem zcela něco jiného. Mám možnost vidět kolekce ještě předtím než jdou do prodeje, během týdnů módy mi na krku visí press karta a občas se mi do rukou dostanou zajímavé kousky oblečení, knihy nebo kosmetika k recenzi – beru to jako takové malé dárky a zadostiučinění za poměrně náročnou práci, která mi zaplatí vše co potřebuji. That´s it, nestěžuji si, má práce mě baví a to je myslím to hlavní, pokud chcete něco dělat kvalitně.

Nikdy jsem nestudovala žurnalistiku, nemám žádné kurzy kreativního psaní, stylingu nebo dalších odvětví, která by měla s módou něco společného. „Pouze“ jsem si před třemi lety založila blog, díky kterému jsem dostala možnosti pracovat pro Iconiq. Jak už jsem zmínila, je to skvělá práce, díky níž jsem měla možnost poznat se s mnoha zajímavými lidmi. Ale je to taky práce velice náročná na aktuálnost, preciznost, kvalitní znalost českého i anglického jazyka. Musíte se naučit pracovat s redakčním systémem, psát třeba každý den i přes víkendy, před dovolenou si články dopředu předpřipravit. Musíte být docela velkou studnicí nápadů, neopakovat se ve výrazech, nekamenovat některé PRisty, nezanedbávat české návrháře a umět vycházet s dalšími lidmi, s nimiž jste v kontaktu. Takže vlastně ano, je toho docela dost.

Dala jsem dohromady krátký seznam, který by vám mohl být nápomocný k tomu, proniknout do světa redaktorů módy, pokud o to vážně pořád stojíte. Jedná se o informace posbírané za několik měsíců praxe, které by se vám mohly nějakým způsobem hodit.

WP_20140407_005

1. (Ne)studovat v oboru?

To je poměrně diskutabilní otázka, jelikož jsem se setkala s oběma variantami. Běžte si na pět let studovat žurnalistiku (přijímačky určitě zvládnete, jestli máte aspoň trochu talentu a zaujetí), „nalejou“ tam do vás všechna pravidla horem spodem, dostaneme příležitost osahat si spoustu věcí naživo, a také budete mít přístup k nabídkám praxe, což považuji za velkou výhodu.

EVA CHEN, šéfredaktorka Lucky Magazine třeba tvrdí, že místo žurnalistiky je lepší jít studovat přímo obor spojený s módou, ať už se jedná o návrhářství, design, fotografii, management nebo PR. „Nejlepší školou života ovšem zůstávají zkušenosti,“ dodává.

Jestli nejste studijní typ, tak ale musíte psát. A nestačí psát do papírového deníčku, který skončí každý večer pod postelí. Založte si blog, je jedno o čem, ale proboha – hlavně ať vás to baví a něco o daném tématu víte. Přispívejte do plátku, který vydává vaše město, staňte se sloupkařkou v místních novinách = buďte aktivní, protože jinak se nemáte šanci nic naučit a dál se rozvíjet. Projeďte Google a vyhledejte si nabídky stáží, které se alespoň trochu přibližují vašemu vysněnému povolání nebo ty, díky nimž získáte důležité zkušenosti. Jestli se vám nechce, tak koukněte aspoň sem, sem a sem. Čas od času se zde objeví velice zajímavé nabídky. Vždycky když se ale dostanete k ústnímu pohovoru, musí být na vás rychle poznat, že o dané firmě (časopise) něco víte. Rozbijte prasátka a zkupte deset posledních čísel, projděte editorialy a fotografie, zajímejte se o časopis (vydavatelství) jako celek.

DEREK BLASBERG, jeden z editorů Harper´s Bazaar, V a V Man odpověděl na otázku ohledně nejlepšího tipu stát se módním redaktorem: „Intern, intern, intern. And be nice!“

2. Buďte fakt milí!

Okamžitě se jeho slov musím chytit, protože být milým člověkem je vážně nezbytnost. A věřte mi, že zažijete dny, kdy budete chtít vyhodit notebook z okna, poslat PRisty na druhý kontinent, nad nepovedeným rozhovorem vám bude do breku. Naštve váš šéf, kolega, blogger nebo někdo od konkurence, jehož prořízlá pusa se bohužel zrovna dostala do vašeho teritoria.

S tím se zkrátka nedá nic dělat a záleží pouze na vás, jak moc se umíte ovládat. Mockrát se mi osvědčilo, že je lepší „vychladnout“ a na email odpovědět třeba až po hodině, má to pak mnohem menší následky. Snažte si v sobě zachovat pokoru a respekt. A ano, někdy je to vážně těžké, ale dá se to naučit.

3. Vyznejte se v sociálních sítích, využívejte networkingu

Facebook, LinkedIn a Twitter jsou pro mnohé redaktory, kteří čerpají z posledních aktualit naprostou nezbytností. Instagram a Pinterest je fajn, ale informace jako takové mi nepřináší, jsou pro zábavu a článek z nich nenapíšete.

Naučte se přidávat zajímavé příspěvky, které osloví lidi, mějte kreativní profily, posouvejte své účty kupředu ať nezakrní. Buďte týmovým hráčem, spolupracujte s kolegy a nenechávejte si užitečné informace jen pro sebe, šiřte je dál, věřte mi, že se vám to vrátí. I proto jsem vám v minulém článku sepsala, jak se dostat na London Fashion Week. A jestli se to některému z mých čtenářů povedlo/povede, budu z toho mít upřímnou radost.

4. Vybočte z davu

To je v dnešní době asi nejdůležitější poznámka. Nemůžete psát blog jako stovka ostatních. Přispívat obdobnými postřehy, které mají jiní. Prostě a jednoduše si musíte najít jednu věc, ve které budete originální a té se držet. Jsem si jistá, že i díky tomu se lze stát úspěšným. A všechno třeba začíná u tolik podceňovaných životopisů a motivačních dopisů, které můžete už zítra zkusit poslat na tuto nabídku. Někde začít prostě musíte.

AMY ASTLEY, šéfredaktorka Teen Vogue třeba říká: „Hledám lidi, kteří čtou knihy, noviny, kteří ví, co se děje ve světě. Jsou chytří, důvtipní, chodí do muzeí a na výstavy, znají informace o umělcích, průběžně se vzdělávají a donesou mi vždycky k redakčnímu stolu něco navíc. Lidé, kteří mají specifické módní zázemí, mě zase tolik nezajímají .“

5. Zůstaňte nohama na zemi. Ať lidi pořád ví, že jste to vy.

Budu ráda za vaše další komentáře ke článku, postřehy a nápady, ať už jsou jakékoli, M.

Foto: vlastní

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...